Jak je nebezpečné kupovat prádlo

Pan Osamělý žil v přesvědčení, že jeho šatník je dostatečně vybaven, ba předimenzován, a vydrží mu v klidu ještě léta. Vycházel z premisy, že jeho bývalá manželka vždy nakupovala zbytečně mnoho zbytečných věcí, včetně jeho prádla.

Byl proto poněkud překvapen, že se mu v relativně krátké době začalo rozpadat jeho spodní prádlo. Šlo evidentně o únavu materiálu způsobenou věkem tohoto druhu oděvu. Nezbylo, než aby vyrazil do obchodu pro nějaké dvě sady slipů a několik párů ponožek. Jakožto zralý a zkušený muž nevěnoval přípravě této výpravy žádnou zvláštní pozornost, proč taky.

Při té příležitosti hodlal navštívit ještě nějaké další obchody, potřeboval totiž nové brýle na čtení a holící čepelky.

U vstupu do nákupního centra narazil na drogerii a vstoupil s cílem nakoupit něco na holení. Hned u vchodu se zarazil a v prvním okamžiku měl tendenci otočit se a obchod opustit, protože měl pocit, že je v potravinách. Kolem něj ubíhaly regály s kojeneckými kašičkami, sušeným ovocem, čaji, sáčky s různými směsmi, o jejichž poživatelnosti měl v duchu vážné pochybnosti. Ale pokračoval dál a vida, byl ve správném obchodě. Následující dlouhé regály v duchu nazval „svět ženy“. Záplava kosmetiky, voňavek, rtěnek, šampónů, dámské hygieny (poněkud jej překvapilo, v kolika velikostech) a dalších jím neidentifikovatelných produktů, ze které se ne a ne vymotat. Nakonec se probojoval k zadní stěně obchodu, kde se mu podařilo objevit holicí potřeby. Dlouze si povzdychl, když si uvědomil, že jej čeká ještě cesta zpátky, protože se mezi regály s intimními ženskými proprietami necítil zrovna volně.

Byl skutečně rád, když našel pokladnu, zaplatil a vypadl. Tak, teď ty slipy a ponožky. Zaujal ho vedlejší obchod, kde se za výlohou vyskytovaly nějaké boty. Bystře usoudil, že by tu mohli mít i ponožky. Ke vstupu jej asi motivoval i reklamní nápis u vchodu, který bílé na rudém hlásal, že poskytují slevu „20% na všechny artikly.“ Zaujala ho nejen avizovaná sleva, ale ještě více snad tento podivný pokus o češtinu. Prošel asi 30 metrů a napočítal 24 desetimetrových regálů jen a pouze s dámskou obuví. Až na konci haly se krčilo tak pět šest regálů s pánskými botami. A také tu byly nějaké ponožky. No, zaplať pánbůh! Tak to by bylo a teď zpět ženským světem k pokladně.

Hned vedle se nacházela optika. Už jej ani nepřekvapilo, že aby se dostal k nějakým pánským brýlím, musel absolvovat prohlídku brýlí dámských a dětských. Pochopil, že cesta za pánským zbožím je trnitá a nemravně dlouhá, nejdelší, jakou lze v daném obchodě vytvořit.

Na základě těchto zkušeností začínal chápat, jak jsou vlastně obchody uspořádány. Když se mu vybavila koupěchtivost jeho bývalé manželky a jeho tehdejší naprosto marný boj o to, aby kupovala jenom to, co skutečně potřebují, rozbřesklo se mu. Je to jasné! Kdo v rodinách nakupuje? Kdo rozhoduje, co se musí koupit? Kdo vládne rodinným rozpočtem? No přece žena! Proto je nabídka uspořádaná tak, aby ženám nemohlo uniknout nic, co by je mohlo zaujmout, bez ohledu na to, že jdou právě nakupovat svému muži košile. A kdo má největší vliv na ženu při jejím rozhodování, co se má koupit? No přece její děti, ty ovládají spoustu manipulativních technik, kterým matky často a rády podléhají. Vždyť co by odepřely své ratolesti? Taková obchodní taktika mu připadala trochu nefér, ale kšeft je zkrátka kšeft.

No, teď už mě nemůže nic překvapit, pomyslel si, a vstoupil do dalšího obchodu, neboť ve výloze zahlédl nějaké spodní prádlo. Název obchodu byl pro něj naprosto nesrozumitelný, ale to nepovažoval za důležité. Poučen návštěvami předchozích obchodů procházel se skloněnou hlavou záplavou kalhotek, nočních košilek a dalších drobných součástí dámského prádélka. Snažil se usilovně potlačit vlastní fantazii, která mu úporně nabízela divoké představy modelek, oděných do sporých hadříků rozvěšených kolem něho. Zaplať pánbůh, už jsem na konci, oddechl si lehce vzrušený pan Osamělý, otřel si orosené čelo a zvedl svůj dosud cudně sklopený zrak.

Vtom se mu zatočila hlava. Stál před stěnou, kterou obchod končil. Na veliké tmavé zdi před ním, kam oko dohlédlo, byly zavěšeny jen a pouze podprsenky. Byly jich desítky, stovky. Měl pocit, že hroty, trčící ze zdi jako z klipu Madonny, na něj míří a již již probodnou jeho rozbolavělé ledví. Pan Osamělý stál dvě tři sekundy jako zkamenělý, než mu došlo, že tohle je opravdu konec obchodu a že slipy tady asi nedostane, leda tak tanga s kraječkami. Žádné slipy. Prostě obchod s (pouze) dámským prádlem.

„Mohu vám nějak poradit?“, ozvalo se za ním.

Trhl sebou, ohlédl se a spatřil mladou půvabnou prodavačku. Z nejasných důvodů nebyl schopen vnímat, co má na sobě, ale velice živě se mu v hlavě honilo, co má nejspíše pod šaty.

„Hledáte nějaký hezký dárek pro paní, že? Mohla bych vám doporučit například toto černé prádélko, to páni kupují, a myslím, že udělá radost oběma, že?“, a sladce se usmála, čímž vzbouřila ještě více páně Opatrného fantazii, takže barva jeho obličeje nabyla tónu rozzuřeného krocana.

„E-he…? Ne-e, děděděkuji, já…, víte,,,“

Pan Osamělý učinil čelem vzad a mazal ven z obchodu, jak nejrychleji mohl. Pro pána krále, co si ta slečna o mě pomyslí, že jsem nějaký voyer, úchyl, honilo se mu hlavou, když prchal z dohledu půvabné prodavačky, která se očividně dobře bavila.

Tak takhle ne, zařval v duchu pan Osamělý. Tlak mu stoupl do nadoblačných výšin a on viděl svým vnitřním zrakem přísný pohled ošetřujícího lékaře, který mu opakovaně kladl na srdce, aby se vyhýbal stresovým situacím, že je to pro jeho zdraví nebezpečné. Ale co teď? Když existují obchody jen pro ženské, musí sakra přece existovat taky pro chlapy! A hele, tady ten to asi bude.

Ano, košile, svetry, saka, kalhoty, boty, obleky, kabáty, slipy. Všechno jen pro pány. No konečně, odechl si pan Osamělý a s nadějí vstoupil dovnitř. Nabízené slipy se mu líbily, ale vtom se zarazil. Zjistil, že sada slipů je zde významně dražší, než džíny, které si kupoval nedávno ve značkovém obchodě, pravda, ve výprodeji. I tak mu ale připadal případný kontrakt zde uzavřený poněkud neekonomický. Nakonec odešel bez slipů.

Bezradně se toulal nákupním centrem a přemýšlel, jak to zařídit, aby nemusel v brzké době chodit jen naostro, vždyť se blíží zima.

Pak si uvědomil, že v tom velkém supermarketu, kam chodí nakupovat potraviny, lze koupit i leccos jiného, od nádobí přes oleje do auta až po nějaké hadry. A skutečně. V příslušném koutě obchodu nalezl kromě jiného slipy i ponožky za ceny opravdu lidové. Ještě netušil, že až doma zjistí, jak jsou roztomile vyzdobeny ptáčky, kačenkami a jinými potvorami, vyvede ho to poněkud z míry. No, svlékat se do nich bude muset pouze o samotě, jinak by se dostal do řečí. Ale čert to vem, hlavně, že nějaké má.

Pan Osamělý odcházel na jedné straně vyčerpaný, ale současně silně rozzuřený. Dnes si v plné míře uvědomil, že slovo gender, které do té doby považoval jen za jakousi módu blahobytných zpovykaných Evropanů, má svůj konkrétní obsah.   

Proč musí nakupující muž projít v každém obchodě uličkou hanby dámských propriet a dětských výrobků? Proč je pánské zboží zhusta k dispozici až na konci obchodu, někde v rohu? Proč musí muž ujít při nákupech mnohem delší trasy? Kvůli prevenci poruch jeho kardiovaskulárního systému to jistě není, spíše dostane infarkt. „Me too!“ chtělo se zvolat panu Osamělému. Ano, „já také“ chci mít pánské zboží hned na kraji u vstupu do obchodu a nemuset cestovat do zadních prostor. A šetřit si tak zdraví a nervy.