Jak je nebezpečné chodit pěšky
Proto si před lety pořídil malou chatu v oblasti Českého ráje, kde je turistických stezek mnoho a jedna hezčí než druhá. Všechny jsou výborně značeny turistickými značkami, tímto českým vynálezem, který jsme zcela nezištně, jako ostatně mnohé jiné vynálezy, na kterých zbohatli jiní, darovali světu.
Chata je postavena kousek za vsí, poblíž místní komunikace, která spojuje vesnice v tomto regionu. Když počasí turistice nepřeje, rád zajde do vsi do místní hospůdky poklábosit s místními a doplnit kalorie a ionty, spálené na pochodu.
Také dnes večer, bez ohledu na mizerné počasí, se vydal do nejbližší civilizace, i když se při zemi válela mlha a ze zamračené oblohy padal drobný, ale vytrvalý déšť. Už se těšil na útulnou hospůdku a dobré pivo, případně grog nebo čaj s kapkou rumu.
Ve výčepu bylo plno, jen u stolu u okna zbyla dvě volná místa. Panu Pěšákovi se tam moc nechtělo, ale jiné řešení nebylo k dispozici. U stolu s volnými místy seděl totiž pan Šlapák. Již od vchodu byl nápadný svým pestrobarevným sportovním oděvem. Cyklistická přílba, ležící na parapetu, nenechávala nikoho na pochybách, jakému sportu holduje.
Pan Pěšák si povzdechl, nicméně zamířil ke stolu.
„Máte tu volno, prosím?“
„Ale to se rozumí. Jen vemte místo! Copak, jste jak zmoklá slepice, snad jste zase nebyl na nějaké pěší túře?“, zahlaholil pan Šlapák.
A je to tady, říkal si v duchu pan Pěšák. To zas bude keců o plazivcích, slimácích a loudalech, jak s oblibou nazýval pěší turisty pan Šlapák.
„A kdepak jste se zase loudal, pane Pěšák, tím vaším slimáčím tempem to asi moc daleko nebylo, co? No, hlavně, že jste doplazil k cíli.“, smál se vydatně svému vtipu pan Šlapák. „Víte, co jsem dnes ujel já? No, tipněte si, no tak, uhodnete?“, a zadíval se na pana Pěšáka pohledem plným nadřazenosti a pohrdání.
„Padesát?“, špitl nesměle pan Pěšák, a aby spláchl ten nepříjemný pocit, zavdal si řádně piva.
„Cha-chá, padesát! Sto dvacet, milej pane! Na to vy potřebujete celou dovolenou. A dal bych víc, kdyby nezačalo pršet. Mám sice perfektní outdoor outfit, ale řek jsem si, že pro dnešek stačilo, a tak jsem přibrzdil tady, abych se zaslouženě odměnil. A tak si dáme do nosu! Pane vrchní, dejte nám dva rumy, ať se práší za kočárem!“
„Copak, něco oslavujete?“
„Ale ani ne, i když vlastně by bylo co oslavovat. Konečně začal platit ten nový zákon o ochraně cyklistů. Už bylo na čase! Na cyklostezkách se motá kde kdo a na silnici je to kolikrát o život.“
„To myslíte tu novelu, která předepisuje, že řidiči musí při předjíždění cyklistů dodržet vzdálenost 1,5 metru?“
„No jasně!“
„No, a není to trochu přehnané? Vždyť tady u nás na té úzké asfaltce, to snad ani nejde, trochu širší auto by mohlo skončit v protějším příkopu.“
„To mi je srdečně jedno! Zákon je zákon. Holt pojede pěkně pomalu za mnou, až se silnice rozšíří.“
„Takže až do Jičína“, vmísil se do debaty soused u stolu, povoláním řidič. „Tak mi vysvětlete, jak mám takhle dodržet jízdní řád nebo harmonogram jízd. A víte, co je zajímavé? Že se tohle pravidlo netýká jiných, například chodce s vozíkem nebo velkým předmětem, který také musí jít po pravé straně, podobně, jako jezdec na koni. O chodcích jdoucích vlevo nebo vpravo taky ani slovo.“
„Je mi líto, ale to fakt není moje starost. Ale zákon dodržet musíte. Konec konců, vždyť vás to živí. Ale berte to sportovně. Pane vrchní, ještě třikrát rum!“
„Tak mě napadlo, jak tohle pravidlo bude fungovat tam, kde jsou cyklostezky jen namalované na vozovce.“, vmísil se do debaty pan Pěšák. „ Ta stezka má šířku tak 1,5 metrů k tomu 1,5 metrů na objetí, to už je jeden jízdní pruh. To budu muset vjet do protisměru, ale tam je dvojitá čára a někde dokonce betonové zábrany, aspoň u nás na sídlišti to tak je. To jsem zvědav, jak se to bude posuzovat.“
„Nezapomeňte na to, že při rychlosti do 30 km/h stačí odstup je 1 metr, to se tam snad vejdete. Já s autobusem ale těžko.“, podotkl soused.
„Berte to zkrátka tak, že my cyklisté jsme v dnešní moderní době něco, jako chráněná elita!“, chechtal se pan Šlapák již v poněkud rozverné náladě. „Jsme prostě předvoj, který ukazuje nevědomým občanům cestu do ekologické budoucnosti. Je tak naprosto nezbytné nás chránit a o nás pečovat! Pane vrchní, ještě jednou!“
„No podle téhle vaší teorie jsou tak chodci kastou nízkou, která vašich výsad nepožívá a nezbývá jí, než aby se postarala sama o sebe. No to není fér!“, už s jistou nadsázkou a rozverně následkem požitého rumu komentoval věc pan Pěšák. „To já si jako prostý chodec musím pořídit reflexní pásku. Myslel jsem si, že je to proto, abych byl v noci vidět, ale teď už mám dojem, že to je proto, aby každý viděl, že náležím k nižší kastě, co?“
Pánové se dobře bavili a požitý alkohol tentokrát jejich vztahy nevyhrotil, ale naopak posílil, a večer ubíhal ve veselém a družném hovoru. Před půlnocí se již notně zmožení pánové po dlouhém a již ne zcela srozumitelném loučení rozešli k domovům. Soused zapadl do vedlejší chalupy a pan Šlapal sice s obtížemi, ale přece jen osedlal svého vyladěného cyklooře a poněkud klikatou jízdou, řádně osvětlen a blikaje na všechny strany, sjížděl na druhý konec vesnice, kde měl svoji chalupu.
„Sakra, na takový kolo bych neměl, ani kdybych prodal svoje auto.“, povzdechl si pan Pěšák, navlékl si na levý rukáv reflexní pásku a vydal se na opačnou stranu.
Pestře blikající pan Šlapal vzbudil svojí poněkud nejistou jízdou pod kopcem pozornost policejní hlídky, která tu náhodou zaparkovala ke krátkému odpočinku. Policista jen vystrčil hlavu z okénka a zvolal: „Zastavte tady, pane!“
Pan Šlapal učinil vše, co bylo v jeho silách, nicméně přistál na boku policejního auta. Ozval se nepříjemný skřípot plechu a vystajlovaný cyklista se sesunul k zemi podél nápisu „Pomáhat a chránit“.
„Sakra, co to děláte, člověče, vždyť vy jste vožralej!“
Bilance tohoto setkání nebyla pro pana Šlapala nikterak příznivá. Vysoká hladina alkoholu v krvi, poškozené služební vozidlo a urážky veřejného činitele mu vynesly mastnou pokutu a odebrání řidičského oprávnění. Oslava vstupu cyklistů mezi společenskou elitu budoucnosti mu přišla draho.
Pan Pěšák tu mohl pocítit jisté škodolibé zadostiučinění, neboť došlo na slova písma: „Kdo se povyšuje, bývá ponížen.“ O této události se však už nedozvěděl.
Cestou domů, za bezměsíčné, tmavé noci, v mlze, šel sice zcela podle předpisů po levé straně vozovky, ale na úzké cestě byl sražen protijedoucím vozidlem, jehož řidič jeho rozmáchlé pohyby, jimiž udržoval rovnováhu, proti tmavému pozadí neviděl. Zahlédl sice nějaké reflexní světélko, ale u krajnice, a netušil, že páně Pěšákova postava zasahuje tak daleko do vozovky. Při vší smůle spadl pan Pěšák spánkovou oblastí hlavy na ostrou hranu čerstvého pařezu v příkopu a již se nepodařilo jej vzkřísit. Správa cest totiž před nedávnou dobou nechala vzrostlé stromy pokácet, aby zvýšila bezpečnost dopravy.
Inu to víte, chodec.
Jaroslav Müllner
Jak je nebezpečné navštěvovat památky
Jak přibývají léta, stále více mě zajímá historie. Člověku je asi vrozena potřeba vědět, kdo jsem a odkud přicházím. Odkud pramení způsob života, který vedeme. A vydávám se na místa, která v sobě historii nesou.
Jaroslav Müllner
Jak je nebezpečné milovat českou kuchyni
Paní Jiřinka Spořádaná si přivstala. Dnes je totiž slavný den, její životní soupoutník a spořádaný manžel Petr se právě dnes dožil padesátky a zařadil se tak již neodvratně mezi prostatiky v nejlepších letech.
Jaroslav Müllner
Jak je nebezpečné reklamovat televizor
Stává se, že lidé přebývají ve svém domě nebo bytě sami. Tyto samotáře lze dělit na několik druhů, na počítačové, televizní, rozhlasové, případně mobilové podle toho, co mají v době samoty doma zapnuto.
Jaroslav Müllner
Jak je nebezpečné být bez mobilu
Bydlet v paneláku má své výhody i nevýhody. Prostředí je to poněkud uniformní, ale na druhé straně je tu vše, co k běžnému žití potřebujete. Voda, elektřina, plyn, teplo, světlo. Zdánlivé samozřejmosti.
Jaroslav Müllner
Jak je nebezpečné dodržovat prevenci
Je to už pár let, kdy pan Spořádaný překročil padesátku a postoupil tak do kategorie mužů v nejlepších letech. Popravdě nevěděl, co tato kategorie obnáší a proč se tak vznešeně říká stárnoucím a chátrajícím mužům.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
- Počet článků 71
- Celková karma 18,56
- Průměrná čtenost 1158x