Jak je nebezpečné dát se očkovat

Zjara loňského roku jsem se po pečlivé úvaze rozhodl, že se nechám očkovat proti covidu. Jakožto zralý muž jsem usoudil, že pozitiva převažují nad případnými riziky, a absolvoval jsem dvě kola očkování, celkem bez problémů.

Na sklonku roku se objevila otázka, zda absolvovat třetí dávku. Jelikož mi několik známých sdělilo, že nějakým jejich známým bylo po třetí dávce dost špatně (kdo ví, zda to tak opravdu bylo nebo zda šlo o informaci z internetu), usoudil jsem, že třetí dávku si odložím do nového roku, jelikož jsem si nechtěl kazit svátky nějakou nevolností. K chuti jít na očkování nepřispěla ani informace z internetu, že v Maďarsku dostalo 12 Maďarů šestinásobnou dávku vakcíny, protože ji zapomněli náležitě zředit.

První lednový týden jsem přesto usedl k počítači a na základě sdělení Centrálního rezervačního systému o možnosti být potřetí očkován, jsem se ponořil do systému s tím, že se na třetí dávku objednám. Od druhé dávky mi již uplynulo více než 6 měsíců.

Prošel jsem seznam očkovacích míst a s potěšením zjistil, že v mezičase bylo otevřeno nové očkovací místo nedaleko mého bydliště, takže bych nemusel jet autem nebo veřejnou dopravou na místo, kam jsem docházel dříve. Hbitě jsem se na nové místo zaregistroval a pokračoval v akci s cílem rezervovat si termín. Ale ouha! Systém mi sdělil, že nejbližší volné termíny pro moji oblíbenou vakcínu jsou asi za měsíc. Tak dlouho se mi čekat nechtělo, a proto jsem se vrátil na původní očkovací místo. To nebyl dobrý nápad. Nejbližší termín pro moji oblíbenou vakcínu tam byl až někde za horizontem událostí, tedy mimo nejbližší dva měsíce, a další časové úseky systém nenabízel. I vrátil jsem se nazpět k novému, více nadějnému místu. Nevím proč, asi z toho důvodu, že jsem byl v ten okamžik registrován na dvou místech, jak vyplývalo z dostupných informací, nepřicházel mi potřebný PIN2, kterým bych se dostal k možnosti rezervovat si termín. Systém asi naštvala moje vybíravost, a tak se rozhodl mě ponechat mému covidovému osudu.   

Ve stavu nejistoty jsem setrval několik dní a denně otevíral rezervační systém, leč marně, PIN2 nepřicházel. Asi třetí den jsem si všiml, že v nabídce je mimo jiné seznam míst, která očkují občany bez registrace a rezervace. Nalezl jsem nejbližší takové místo a rozhodl se, že to risknu, půjdu tam a budu se tvářit jako naprosto neregistrovaný muž.

S malou dušičkou jsem dorazil na místo a ejhle – žádná fronta, jen asi dva čekající, kteří vyplňovali příslušný formulář. Hnulo se ve mně svědomí, a než abych drze vyplnil formulář a nastoupil k očkování, nejprve jsem se dotázal dámy, která zde působila coby recepční, zda mohu absolvovat očkování teď a tady, ačkoliv jsem registrován.

„No samozřejmě! Dejte mi ten dotazník a běžte dál!“

„Ale já jsem ho zatím nevyplnil, protože…“

„Tak tady máte, vyplňte to tady!“

„Ale to je pro dotazník pro děti a já tu nemám zákonného zástupce“, namítl jsem nesměle.

„To máte jedno, vyplňte to a jděte dál!“

Vykonal jsem žádané a snažil se aspoň trochu upravit dotazník tak, aby nepůsobil tak infantilně, například jsem u položky jméno dítěte škrtl slovo „dítěte“, a vstoupil do očkovací místnosti. Marnost mojí snahy ovšem vyšla okamžitě najevo.

„Dobrý den… Ale vy nejste dítě, pane?!“

Ujistil jsem dámu, že se nemýlí, a sdělil ji, že tento dotazník mi dala její kolegyně přes mé výhrady se slovy, že je to jedno.

Dáma na mě vrhla soustrastný pohled, ve kterém jsem neomylně četl krátkou informaci o mé slabomyslnosti, posadila mě na židli a aplikovala vakcínu.

„Informace vám přijdou na mail a do telefonu.“

Nevím, jaký dojem jsem na místě zanechal, nicméně jsem očkovací centrum opouštěl celkem spokojen a rád, že to mám včetně nezbytného trapasu za sebou. Nastalo období očekávání informací. Netrvalo dlouho.

Již druhý den mi přišlo na mobil heslo pro otevření přílohy e-mailu s příslušnou informací. Radostně jsem si vytiskl pečlivě vyvedený „EU Digital COVID Certificate“ včetně příslušného QR kódu. Po těle se mi rozlilo příjemné teplo. Jaký je to krásný pocit, že nejen na našem ministerstvu zdravotnictví, ale dokonce i v Bruselu a v celé EU už vědí, že jsem byl již potřetí očkován coby neregistrovaný bez ohledu na to, že jsem registrovaný byl, a to dokonce na dvou místech.

Neuplynula ani hodinka a mobil mi znovu zapípal. A tu máš čerte kropáč! Přišlo mi z téhož místa, tedy z UZISCR, další heslo ke stejné operaci. Během pár minut jsem měl i na mailu nový soubor se zaheslovanou přílohou. Když jsem ji otevřel a vytiskl, zůstal jsem celý tumpachový – z tiskárny na mě vylezl opět „EU Digital COVID Certificate“, ovšem se zcela jiným „Unique certificate identifier“ a s evidentně odlišným QR kódem, ačkoliv moje nacionále byly zcela identické s předešlým dokumentem. Vezmeme-li v úvahu, jaká masívní reklamní kampaň provází očkování, vypadalo to jako nějaká supermarketová akce typu „Kup si jedny slipy, druhé dostaneš zdarma.“

A ještě v něčem se oba dokumenty lišily. V prvním bylo psáno, že jsem byl potřetí očkován mnou velmi neoblíbenou vakcínou, ačkoliv jsem na místě samém výslovně žádal vakcínu mnou oblíbenou a ta mi byla také přislíbena. Druhý certifikát však konstatoval, že jsem očkován mojí oblíbenou látkou, po které mi až na nepatrnou bolest v rameni a krátký pocit únavy nic nebylo. Situace se tak stala nepřehlednou a já jsem se ocitl v nebezpečné situaci.

V první řadě nemám tušení, který certifikát platí. Nelze ani vyloučit případ, že platí oba. V takovém případě bych se mohl zařadit mezi Maďary se šesti dávkami, protože součet dávek na obou certifikátech je šest. Vzhledem ke svým maďarským předkům bych se tak stal třináctým Maďarem se šesti dávkami, ovšem s tím rozdílem, že oni je obdrželi de facto, zatímco já jen de iure. Nevím, co je horší.

Za druhé nevím, co jsem to vlastně dostal do těla. Zaplať Pánbůh, nic mi není, takže to asi přežiju bez následků. Ale zvědavost mě sžírá.

Podle informací dostupných na internetu se oněm 12 Maďarům nic nestalo. Mně se ovšem může přihodit řada nepříjemností. Pominu, že certifikát navíc, a to platný, je velkým pokušením k nelegálnímu obohacování, vezmeme-li v úvahu, kolik se platí na černém trhu za falešné certifikáty. Nabízí se tu zabezpečení pravidelného příjmu plynoucího z pronajímání platného certifikátu potřebným osobám, prakticky nepostižitelného. Pokud by totiž došlo k velice nepravděpodobnému souběhu kontroly certifikátu s prokázáním totožnosti, těžko vyvracet výmluvu, že si dopadený omylem vzal certifikát kamaráda.

Na první pohled se může zdát, že jsem shodou okolností způsobených pravděpodobně chybou při vkládání informací, získal výhodu. Mám-li dva certifikáty, které slouží například ke vstupu do hospody, měl bych asi pít za dva. No, to za výhodu nepovažuji, už vzhledem k rostoucím cenám piva. Předložením obou dokumentů tedy žádnou výhodu nezískám, v každém případě však vzbudím podezření a spustím šetření a nedohlédnutelnými následky.

Co je horší, nevím, který z těch papírů tedy mám nosit s sebou. Co když platí jen jeden? Systém přece nemůže připustit, aby jeden poddaný měl dvě identity. Když na úředním místě vytáhnu ten špatný, budu ihned podezřelý a stane se předmětem vyšetřování, zda nejsem padělatel. Prokázat se pak tím druhým, který by tedy měl být správný, je riskantní. Nejspíše by to vedlo k utvrzení podezření o padělatelství nebo o jiném lstivém podvodu.

Není vyloučeno, že evropská registrace již zaznamenala moji dvojí identitu a stal jsem se tak podezřelou osobou, což může mít následky, které ani nedokážu domyslet. Jako by nestačilo, že mám maďarské předky, už to je dnes v Bruselu zásadní kádrový škraloup, ještě mám dvojí identitu. To nemůže zůstat bez následků.

Poslední šancí, pokud jde o vyřešení mého problému, je moje oblíbená Tečka, k níž upínám svou poslední naději. Tečka však bohužel mlčí. Mnou tak oblíbená aplikace si nejspíše neví rady s dvojí identitou a tvrdošíjně trvá na tom, že jsem očkovaný pouze dvakrát, ačkoliv já jsem byl při plném vědomí bodnut již třikrát a úřední dokumenty české i evropské (!) jasně říkají, že jsem byl bodnut již šestkrát. To sice není pravda, ale je to úředně potvrzeno.

A tak čekám a čekám, jestli toto tuhé sousto Tečka stráví a vypadne z ní, jak to tedy se mnou ve skutečnosti je.

Zatím marně.